CO JE CHRÁNĚNÉ BYDLENÍ

Chráněná domácnost se příliš neliší od běžné domácnosti. Klienti se v maximální možné míře, každý dle svých možností, zapojují do jejího chodu. Účastní se nákupů, vaření, úklidu apod. Obyvatelé chráněného bydlení mají rovněž příležitost trávit volný čas po svém a navazovat přirozené kontakty v obci. Nejdůležitějším znakem chráněného bydlení tedy paradoxně není ochrana před nástrahami života ale spíše podpora na cestě k samostatnosti a nezávislosti. Není ani tak podstatné, kolik toho kolik zvládne, ale aby se každý z klientů učil co nejvíce využívat a rozvíjet své schopnosti a nespoléhal se pouze na pomoc okolí či asistentů.

Vychází z myšlenky, že potřeby člověka s mentálním postižením lze nejlépe naplnit v jeho přirozeném prostředí, v rodině, v místě, kde vyrůstal a má zde své zázemí. Chráněné bydlení umožňuje člověku s postižením zůstat v běžném prostředí a v tomto prostředí jsou mu i poskytovány nutné sociální služby.

V praxi vypadá chráněné bydlení tak, že obyvatelé bydlí v malých skupinkách buď v bytech nebo rodinných domcích, pokud možno nedaleko svého původního bydliště. Byty ani domky nesmí být vyčleněny z běžné zástavby. Asistence a pomoc je poskytována dle individuální potřeby. (V případě podporovaného bydlení bydlí obyvatel ve vlastním bytě, kam dle dohody dochází asistent.)