PŘÍBĚHY OBYVATEL CHRÁNĚNÉHO BYDLENÍ VE SLAPECH
Pro lepší představu o našem chráněném bydlení vám přinášíme životní příběhy jeho obyvatel:
PETR
Do svých 37 let žil Petr v ústavech sociální péče. Mnoho roků bydlel ve společné ložnici pro 12 mužů. Jeho životní horizont tvořil areál ústavu.
V roce 2001 se Petr přestěhoval do chráněné domácnosti ve Slapech. S pomocí asistentů si našel práci jako úklidová síla v obci. Rychle se spřátelil s místními lidmi. Po čase byl přijat do kavárny Vesmírna v Praze. Dojíždění i nástrahy velkoměsta zvládnul bez problémů a našel si i nové přátele. Dnes se Petr vrátil opět k úklidovým pracím v obci. Petrovi se už před lety podařilo získat chráněný byt ve slapské bytovce. V něm ovšem moc času netráví. Několikrát za týden totiž cestuje do okolních obcí buď jako fotbalista nebo jako ministrant.
Ne každý člověk s mentálním postižením může dosáhnout takové samostatnosti jako Petr. Z naší zkušenosti však víme, že i člověk s poměrně těžkým postižením může za pomoci asistentů žít běžným způsobem života, má-li k tomu vytvořeny podmínky. Navíc je běžný život často tou nejlepší „terapií“. Pokud se člověk účastní co nejširšího spektra běžných každodenních aktivit, stále si rozšiřuje své schopnosti, získává sebedůvěru, setkává se s lidmi a učí se něco nového.
HONZA
Téměř dvě desítky let prožil v ústavech. Jeho životním prostorem byla hromadná ložnice pro 14 mužů. Honzovo postižení je celkem závažné, téměř nemluví. Snad proto trávil většinu svých dní v křesle uprostřed ložnice.
Během dvou let života v chráněné domácnosti mnohokrát dokázal své okolí překvapit. V křesle sedává už jenom, když je unaven po práci. A co Honza dělá? Nejraději má chlapské práce: nakládá těžká polena na kolečko a vozí je do kotelny. Oblíbil si také společné nákupy v Penny marketu - vždycky pomůže s nakládáním a vykládáním. Ale ani domácí práce nezanedbává - poprvé v životě má ve svém pokoji vlastní skříň a tak ho velmi baví roznášet vyžehlené prádlo sobě i ostatním. Často pak s uspokojením prohlíží úhledně srovnaný vnitřek své skříně.
MICHAELA
Míše je 32 let. Po vyučení v oboru zahradnice bydlela několik let v ÚSP Zbůch. Na svůj předchozí domov vzpomíná v dobrém, ale nyní jsou to Slapy, kde žije a kde má své nejbližší. Původně měla partnerský vztah s jedním z našich bývalých obyvatel, ale nefungovalo to a tak Míša hledala dál. Při návštěvě svých přátel ve Zbůchu potkala Ctibora a dodnes jsou spolu. Pravidelně se navštěvují a plánují společnou budoucnost.
Na začátku žila Míša v chráněném bydlení Na Faře. Moc se snažila být co nejvíce samostatná a pomáhat ostatním, proto také měla velký zájem o garsonku v novém chráněném bydlení Na Vyhlídce. Zde bydlí samostatnější lidé s lehčím mentálním postižením. Míša chtěla zúročit, co se u nás v minulosti naučila a byt Na Vyhlídce byl přesně podle jejích představ. Omezenou asistenční službu Míša zvládla skvěle a při tom všem jí ještě zbývá čas na dlouhé projížďky na kole.
Po celou dobu pobytu u nás Míša pracuje, občas nebyla volba zaměstnání nejšťastnější, ale kdykoliv měla šanci se vrátit do naší sociálně terapeutické dílny, kde zvládá výrobu nakládaných hermelínů a utopenců bravurně. V tom všem ji podporuje nejvíce její teta a samozřejmě všichni asistenti a kamarádi.